Daň z nemovitosti 2024: Co se mění a jak se připravit

Základní informace o dani z nemovitosti

Daň z nemovitých věcí je v České republice povinnou každoroční platbou, kterou musí hradit vlastníci nemovitostí. Tato daň se vztahuje na pozemky, stavby a jednotky nacházející se na území České republiky. Správu daně z nemovitých věcí vykonává příslušný finanční úřad podle umístění nemovitosti, přičemž vybraná daň je příjmem obce, ve které se nemovitost nachází.

Poplatníkem daně je zpravidla vlastník nemovitosti, v některých případech může být poplatníkem také nájemce nebo uživatel nemovitosti. U pronajatých pozemků ve vlastnictví státu nebo obce je poplatníkem nájemce. Daňové přiznání se podává pouze jednou, a to do 31. ledna zdaňovacího období, ve kterém vznikla daňová povinnost. V následujících letech již není nutné podávat daňové přiznání, pokud nedošlo k žádným změnám rozhodným pro stanovení daně.

Výše daně se vypočítává podle několika kritérií. U pozemků je základem daně skutečná výměra pozemku v metrech čtverečních nebo cena pozemku. Sazba daně se liší podle druhu pozemku - například u stavebních pozemků je základní sazba 2 Kč za metr čtvereční, u zastavěných ploch a nádvoří 0,20 Kč za metr čtvereční. U staveb a jednotek je základem daně zastavěná plocha v metrech čtverečních, přičemž základní sazby se pohybují od 2 do 10 Kč za metr čtvereční podle typu stavby.

Obce mají možnost upravit výši daně prostřednictvím místního koeficientu, kterým lze zvýšit daň až pětinásobně. Kromě toho existuje také koeficient podle velikosti obce, který se pohybuje od 1 do 4,5, přičemž Praha má nejvyšší koeficient. Tento koeficient může obec obecně závaznou vyhláškou zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie.

Důležitým aspektem je také existence různých osvobození od daně. Osvobozeny jsou například pozemky a stavby ve vlastnictví státu, obce nebo kraje, pokud jsou užívány pro veřejně prospěšné účely. Dále jsou osvobozeny například hřbitovy, veřejně přístupné parky a sportoviště, nebo nemovitosti sloužící školám, muzeím, knihovnám či zdravotnickým zařízením.

Daň z nemovitých věcí je splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období. Pokud roční daň nepřesáhne částku 5000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května. Poplatníci provozující zemědělskou výrobu mají specifické termíny splatnosti, a to do 31. srpna a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období.

V případě změny vlastnictví nemovitosti během roku přechází daňová povinnost na nového vlastníka počínaje následujícím zdaňovacím obdobím. Nový vlastník je povinen podat daňové přiznání do konce ledna následujícího roku. Při prodeji nemovitosti je vhodné si ověřit, zda byla daň řádně uhrazena předchozím vlastníkem, protože případné nedoplatky mohou přejít na nového vlastníka.

Předmět daně - pozemky a stavby

Předmětem daně z nemovitých věcí jsou v České republice především pozemky a stavby, které se nacházejí na území našeho státu. V případě pozemků se jedná o parcely, které jsou evidované v katastru nemovitostí. Mezi zdanitelné pozemky patří zejména zemědělská půda, jako jsou orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty. Dále jsou předmětem daně také hospodářské lesy, rybníky sloužící k intenzivnímu chovu ryb a stavební pozemky.

V kategorii staveb jsou předmětem daně zdanitelné stavby, které jsou pevně spojené se zemí pevným základem. Jedná se především o budovy, pro které byl vydán kolaudační souhlas nebo které jsou užívány na základě oznámení stavebnímu úřadu. Do této kategorie spadají také stavby, které byly dříve povoleny podle starších právních předpisů a jsou způsobilé k užívání. Významnou součástí předmětu daně jsou také jednotky, tedy byty a nebytové prostory, které jsou evidované v katastru nemovitostí.

Je důležité zmínit, že některé pozemky a stavby jsou z předmětu daně vyňaty. Mezi osvobozené nemovitosti patří například pozemky a stavby ve vlastnictví státu, krajů a obcí, pokud se nacházejí na jejich katastrálním území a nejsou využívány k podnikatelské činnosti. Stejně tak jsou osvobozeny pozemky a stavby sloužící školám, muzeím, knihovnám, zdravotnickým zařízením, sociálním službám a dalším veřejně prospěšným účelům.

Specifickou kategorií jsou pozemky, které jsou zastavěny zdanitelnými stavbami v rozsahu půdorysu těchto staveb. Tyto pozemky se zdaňují společně se stavbou, která se na nich nachází. V případě zemědělských pozemků je základem daně cena půdy, která se stanoví jako součin skutečné výměry pozemku v metrech čtverečních a průměrné ceny půdy stanovené vyhláškou pro každé katastrální území.

U stavebních pozemků je situace odlišná, neboť základem daně je skutečná výměra pozemku v metrech čtverečních k 1. lednu zdaňovacího období. Za stavební pozemek se považuje nezastavěný pozemek určený k zastavění zdanitelnou stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení. Stavební pozemek přestává být předmětem daně z pozemků okamžikem vzniku zdanitelné stavby.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také změnám v průběhu zdaňovacího období. Pokud dojde ke změně druhu pozemku nebo ke změně v užívání stavby, je poplatník povinen podat nové daňové přiznání. Tyto změny se však promítnou do daňové povinnosti až v následujícím zdaňovacím období. Vlastníci nemovitostí musí také sledovat případné změny v územním plánu, které mohou ovlivnit zařazení jejich pozemků do jednotlivých kategorií a tím i výši daňové povinnosti.

Sazby daně pro různé typy nemovitostí

V České republice se sazby daně z nemovitých věcí liší podle typu nemovitosti a způsobu jejího využití. Pro stavební pozemky se základní sazba daně stanovuje na 2 Kč za každý metr čtverečný, přičemž tato částka se následně násobí koeficientem podle velikosti obce. V Praze se používá koeficient 4,5, zatímco v menších obcích do 1000 obyvatel je to koeficient 1,0. U obytných domů činí základní sazba 2 Kč za metr čtverečný zastavěné plochy, která se opět upravuje místním koeficientem. Pro rekreační objekty je stanovena vyšší sazba, konkrétně 6 Kč za metr čtverečný, což odráží jejich nevýrobní charakter a luxusní povahu.

Garáže vystavěné odděleně od obytných domů podléhají sazbě 8 Kč za metr čtverečný zastavěné plochy. Stavby pro podnikatelskou činnost mají diferencované sazby podle typu podnikání - pro zemědělskou prvovýrobu je to 2 Kč za metr čtverečný, pro průmysl, stavebnictví a ostatní podnikatelskou činnost 10 Kč za metr čtverečný. Ostatní stavby, které nespadají do žádné z výše uvedených kategorií, jsou zdaněny sazbou 6 Kč za metr čtverečný.

U bytových jednotek se daňová sazba počítá odlišně. Základní sazba činí 2 Kč za metr čtverečný upravené podlahové plochy, přičemž se tato plocha násobí koeficientem 1,22, pokud je součástí bytového domu, nebo 1,20 pokud je součástí rodinného domu. Pro nebytové prostory určené k podnikání platí obdobné sazby jako u staveb pro podnikání.

Zemědělské pozemky mají specifický systém zdanění. Orná půda, chmelnice, vinice, zahrady a ovocné sady jsou zatíženy sazbou 0,75 % z ceny půdy. Trvalé travní porosty, hospodářské lesy a rybníky s intenzivním chovem ryb podléhají sazbě 0,25 % z ceny pozemku. Obce mají pravomoc upravit tyto základní sazby pomocí místního koeficientu v rozmezí 1 až 5, což může výslednou daňovou povinnost významně ovlivnit.

Specifickou kategorií jsou zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání, kde sazba činí 1 Kč za metr čtverečný pro zemědělskou prvovýrobu a 5 Kč za metr čtverečný pro průmysl a ostatní podnikání. Důležitým faktorem při výpočtu daně je také případné podlažní navýšení u vícepodlažních staveb, kdy se za každé další nadzemní podlaží přičítá 0,75 Kč za metr čtverečný, pokud zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy stavby.

Místní samosprávy mohou také zavést tak zvaný místní koeficient, kterým se násobí výsledná daňová povinnost. Tento koeficient může být stanoven ve výši 1,1 až 5, což dává obcím možnost významně ovlivnit výši daně na svém území. V praxi to znamená, že skutečná výše daně z nemovitých věcí se může v různých lokalitách výrazně lišit, i když se jedná o stejný typ nemovitosti se stejnou výměrou.

Termíny podání daňového přiznání a platby

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí je nutné podat příslušnému finančnímu úřadu nejpozději do 31. ledna daného zdaňovacího období. Toto datum je klíčové pro všechny poplatníky, kteří v předchozím roce nabyli nemovitost nebo u jejich nemovitosti došlo k významným změnám ovlivňujícím výši daně. Je důležité si uvědomit, že pokud nedošlo k žádným změnám oproti předchozímu zdaňovacímu období, není třeba daňové přiznání podávat znovu.

Samotná platba daně z nemovitých věcí má několik možností úhrady. Pro částky do 5 000 Kč je stanovena jednorázová platba, která musí být uhrazena nejpozději do 31. května daného roku. V případě vyšších částek mají poplatníci možnost rozdělit platbu na dvě splátky. První splátka je splatná do 31. května a druhá splátka do 30. listopadu daného roku. Výjimku tvoří poplatníci provozující zemědělskou výrobu a chov ryb, pro které platí termíny první splátky do 31. srpna a druhé splátky do 30. listopadu.

Finanční úřad zasílá poplatníkům složenky k úhradě daně z nemovitých věcí zpravidla v průběhu dubna nebo května. Je však důležité vědět, že případné nedoručení nebo pozdní doručení složenky není důvodem k prominutí případného penále z prodlení platby. Poplatník je povinen zajistit úhradu daně ve stanovených termínech bez ohledu na doručení složenky.

Pro usnadnění platebního procesu nabízí finanční správa několik způsobů úhrady. Daň lze zaplatit bankovním převodem, poštovní poukázkou, nebo přímo na pokladně finančního úřadu. Při platbě je nezbytné správně uvést variabilní symbol, kterým je zpravidla rodné číslo fyzické osoby nebo identifikační číslo právnické osoby. Chybné uvedení platebních údajů může způsobit, že platba nebude správně přiřazena a poplatník se tak může dostat do prodlení.

V případě, že poplatník nestihne podat daňové přiznání nebo uhradit daň ve stanovených termínech, vzniká mu povinnost uhradit penále. Za každý den prodlení s podáním daňového přiznání se počítá pokuta ve výši 0,05 % stanovené daně. U opožděné platby daně se pak účtuje úrok z prodlení, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů.

Pro předejití případným komplikacím je vhodné si termíny řádně hlídat a v případě nejasností kontaktovat příslušný finanční úřad s dostatečným předstihem. Finanční správa také umožňuje elektronické podání daňového přiznání prostřednictvím datové schránky nebo aplikace EPO, což může celý proces významně zjednodušit a urychlit.

Osvobození od daně z nemovitosti

Od daně z nemovitých věcí jsou v České republice osvobozeny různé typy nemovitostí, přičemž toto osvobození může být buď trvalé, nebo dočasné. Mezi trvale osvobozené nemovitosti patří především pozemky a stavby ve vlastnictví státu, pokud nejsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. Stejně tak jsou osvobozeny nemovitosti ve vlastnictví obcí, a to v případě, že se tyto nemovitosti nachází v jejich katastrálním území.

Významnou kategorií osvobozených nemovitostí jsou také budovy sloužící k náboženským účelům, jako jsou kostely, kaple a modlitebny registrovaných církví a náboženských společností. Podobně jsou od daně osvobozeny také stavby ve vlastnictví veřejných vysokých škol, muzeí a galerií, knihoven, státních archivů a veřejných výzkumných institucí.

V případě nemovitostí sloužících k sociálním a zdravotnickým účelům platí, že jsou osvobozeny zařízení sociálních služeb, zdravotnická zařízení a zařízení sloužící k ochraně opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů. Toto osvobození se vztahuje i na související pozemky, které jsou nezbytné pro jejich provoz.

Zajímavou kategorií jsou také nemovitosti sloužící k ochraně životního prostředí. Jedná se například o národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace a památky. Osvobozeny jsou také pozemky určené pro veřejnou dopravu, jako jsou silnice, dálnice, místní komunikace a železniční dráhy.

V případě bytové výstavby může být poskytnuto dočasné osvobození od daně. Toto se týká především novostaveb obytných domů ve vlastnictví fyzických osob, a to na dobu 15 let od roku následujícího po roce, kdy bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Podobně jsou na 5 let osvobozeny stavby s provedenými změnami spočívajícími ve snížení tepelné náročnosti stavby.

Pro získání osvobození od daně je ve většině případů nutné podat daňové přiznání, ve kterém poplatník nárok na osvobození uplatní. Některá osvobození jsou však aplikována automaticky, bez nutnosti podání daňového přiznání. Je důležité zmínit, že pokud dojde ke změně skutečností rozhodných pro osvobození, je poplatník povinen tuto změnu oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala.

V případě, že je nemovitost využívána částečně k podnikatelské činnosti, může být osvobození přiznáno pouze na tu část nemovitosti, která není k podnikání využívána. Správce daně může v případě pochybností vyzvat poplatníka k prokázání nároku na osvobození, přičemž důkazní břemeno leží na poplatníkovi. Nesplnění podmínek pro osvobození může vést k doměření daně včetně případného penále.

Místní koeficienty stanovené obcemi

Obce v České republice mají významnou pravomoc ovlivňovat výši daně z nemovitých věcí prostřednictvím místních koeficientů. Místní koeficient může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou v hodnotách 1,1; 1,2; 1,3; 1,4; 1,5; 2; 2,5; 3; 4 nebo 5. Tímto koeficientem se následně násobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, případně jejich souhrny.

Trend využívání místních koeficientů mezi obcemi postupně narůstá, přičemž k největšímu nárůstu došlo v roce 2023 v reakci na ekonomickou situaci a potřebu navýšení příjmů obecních rozpočtů. Zejména větší města a obce v okolí velkých metropolí přistupují ke zvyšování místních koeficientů častěji než menší obce ve vzdálenějších regionech. Praha například využívá různé koeficienty pro různé městské části, což umožňuje zohlednit specifické podmínky jednotlivých lokalit.

Stanovení místního koeficientu představuje pro obce citlivé politické rozhodnutí, neboť přímo ovlivňuje daňovou zátěž místních obyvatel a podnikatelů. Obce musí pečlivě zvažovat sociální dopady případného zvýšení koeficientu, především s ohledem na nízkopříjmové skupiny obyvatel a seniory. Některé municipality proto přistupují k různým formám kompenzací, například prostřednictvím sociálních programů nebo dotací pro určité skupiny obyvatel.

Proces stanovení místního koeficientu vyžaduje důkladnou přípravu a analýzu. Obce zpravidla vyhodnocují několik klíčových faktorů, včetně současné ekonomické situace obce, plánovaných investic do infrastruktury, demografického vývoje a srovnání s okolními obcemi. Důležitým aspektem je také načasování změny koeficientu, přičemž obecně závazná vyhláška musí být účinná nejpozději 1. ledna následujícího zdaňovacího období.

Místní koeficient představuje významný nástroj daňové politiky na obecní úrovni, který umožňuje obcím aktivně reagovat na měnící se ekonomické podmínky a potřeby rozvoje. Zatímco některé obce využívají maximální možnou hodnotu koeficientu 5, jiné ponechávají základní hodnotu 1, což vytváří významné rozdíly v daňovém zatížení nemovitostí mezi jednotlivými lokalitami. Tyto rozdíly mohou následně ovlivňovat rozhodování investorů a potenciálních obyvatel při výběru lokality pro bydlení či podnikání.

Obce jsou povinny změnu místního koeficientu řádně zdůvodnit a komunikovat s občany. Transparentní přístup a jasné vysvětlení důvodů pro změnu koeficientu pomáhá předcházet negativním reakcím ze strany obyvatel a přispívá k lepšímu pochopení obecní daňové politiky. Mnoho obcí proto organizuje veřejná projednávání nebo informační kampaně před zavedením nového koeficientu.

Daň z nemovitosti je jako déšť - nevyhnutelná, pravidelná a někdy nepříjemná, ale díky ní mohou naše města a obce vzkvétat

Radmila Procházková

Výpočet daně z nemovitých věcí

Výpočet daně z nemovitých věcí v České republice se řídí zákonem o dani z nemovitých věcí a zahrnuje několik důležitých kroků a faktorů, které je třeba zohlednit. Základem pro výpočet je určení druhu nemovitosti a její výměry. U pozemků se daň vypočítává z jejich skutečné výměry v metrech čtverečních, zatímco u staveb a jednotek se vychází z takzvané zastavěné plochy.

Pro správný výpočet je nejprve nutné určit základ daně, který se následně vynásobí příslušnou sazbou daně. Sazby daně se liší podle typu nemovitosti. Například u obytných domů činí základní sazba 2 Kč za metr čtvereční zastavěné plochy. U bytových jednotek se používá koeficient 1,22, kterým se násobí výměra podlahové plochy. Výsledná částka se pak násobí místním koeficientem, který si stanovuje sama obec v rozmezí 1 až 5.

Důležitým faktorem při výpočtu je také takzvaný polohový koeficient, který se odvíjí od velikosti obce podle počtu obyvatel. V Praze je tento koeficient nejvyšší a činí 4,5, zatímco v nejmenších obcích do 1000 obyvatel je základní koeficient 1,0. Obce mají možnost tento koeficient ještě upravit - buď ho o jednu kategorii zvýšit nebo až o tři kategorie snížit.

Při výpočtu daně z nemovitých věcí je třeba zohlednit i případné zvýšení daně u dalších nadzemních podlaží. Za každé další nadzemní podlaží, které přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy, se přičítá 0,75 Kč za metr čtvereční. Toto navýšení se týká především vícepatrových budov a může významně ovlivnit konečnou výši daně.

V případě rekreačních objektů a garáží stojících odděleně od obytných domů se uplatňují specifické sazby. U rekreačních objektů činí základní sazba 6 Kč za metr čtvereční zastavěné plochy, u samostatných garáží je to 8 Kč. Tyto sazby se rovněž násobí příslušnými koeficienty podle umístění nemovitosti.

Specifickou kategorií jsou nemovitosti určené k podnikání. U těchto objektů se sazba daně odvíjí od typu podnikatelské činnosti. Pro stavby určené k zemědělské prvovýrobě je stanovena sazba 2 Kč za metr čtvereční, pro průmyslové stavby 10 Kč a pro ostatní podnikatelské činnosti 10 Kč za metr čtvereční zastavěné plochy.

Výsledná daň se platí ve dvou stejných splátkách, pokud její roční výše přesáhne 5000 Kč. První splátka je splatná do 31. května a druhá do 30. listopadu daného roku. Pokud je roční daň nižší než 5000 Kč, platí se celá částka najednou, a to nejpozději do 31. května. Daňové přiznání se podává pouze jednou, a to v případě, že dojde ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. V dalších letech již finanční úřad stanoví daň automaticky.

Změny v dani z nemovitosti 2024

Od ledna 2024 vstupují v platnost významné změny v dani z nemovitosti, které se dotknou většiny vlastníků nemovitostí v České republice. Základní sazba daně z nemovitých věcí se zvyšuje na dvojnásobek, což představuje první takto výraznou změnu od roku 1993. Toto navýšení se promítne do výsledné částky, kterou budou muset vlastníci nemovitostí uhradit.

Obce získávají větší pravomoc v oblasti stanovení místního koeficientu, který mohou nově určit v rozmezí od 1,1 do 5. Doposud měly k dispozici pouze hodnoty 2, 3, 4 a 5. Tato flexibilita umožňuje přesnější nastavení daňové zátěže podle specifických potřeb jednotlivých lokalit. Mnoho obcí již oznámilo, že této možnosti využije k optimalizaci svých příjmů.

Zásadní změnou prochází také systém zdanění zpevněných ploch používaných k podnikání. Nově se zavádí jednotná sazba 15 Kč za metr čtvereční, která nahrazuje dosavadní rozdělení na různé typy povrchů. Tato změna významně zjednodušuje výpočet daně pro podnikatele a eliminuje nejasnosti v klasifikaci různých typů zpevněných ploch.

V rámci nové úpravy dochází také k přehodnocení systému osvobození od daně. Některá dosavadní osvobození se ruší, zatímco jiná se upravují. Například pozemky určené pro veřejnou dopravu zůstávají osvobozeny, ale podmínky pro toto osvobození jsou přesněji definovány. Vlastníci nemovitostí by měli věnovat zvýšenou pozornost těmto změnám, aby se vyhnuli případným problémům při podávání daňového přiznání.

Důležitou novinkou je také změna v termínech pro podání daňového přiznání. Zatímco samotný termín pro podání zůstává do 31. ledna, změny se týkají způsobu platby daně. Pro částky přesahující 5000 Kč je možné využít rozdělení do dvou splátek, přičemž první splátka je splatná do 31. května a druhá do 30. listopadu příslušného roku.

Systém výpočtu daně zohledňuje nově také inflační vlivy a růst cen nemovitostí. Ministerstvo financí odhaduje, že průměrné navýšení daně pro běžnou rodinu v rodinném domě bude představovat přibližně 1400 Kč ročně. Toto zvýšení má pomoci obcím kompenzovat rostoucí náklady na údržbu infrastruktury a poskytování veřejných služeb.

Pro majitele rekreačních objektů přináší novela specifické změny. Obce mohou pro tyto nemovitosti stanovit odlišný koeficient, což může vést k výraznějšímu zvýšení daně u rekreačních objektů ve srovnání s objekty k trvalému bydlení. Toto opatření reaguje na rostoucí počet rekreačních nemovitostí v některých lokalitách a jejich vliv na místní infrastrukturu.

Sankce za pozdní platbu

Pokud daňový poplatník nezaplatí daň z nemovitých věcí ve stanovené lhůtě, tedy nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období, případně ve splátkách do 31. května a 30. listopadu u částek převyšujících 5000 Kč, musí počítat s významnými sankčními postihy. Finanční úřad v takovém případě začne uplatňovat úrok z prodlení, který se počítá za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 8 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

V případě dlouhodobého neplacení daně může finanční úřad přistoupit k daňové exekuci, což představuje velmi nepříjemný způsob vymáhání dlužné částky. Správce daně může nařídit exekuci na majetek dlužníka, včetně srážek ze mzdy, zabavení movitých věcí nebo přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Je důležité si uvědomit, že veškeré náklady spojené s vymáháním daně jdou k tíži dlužníka, což celkovou dlužnou částku ještě významně navyšuje.

Daňový řád také umožňuje správci daně uložit pokutu za opožděné tvrzení daně, pokud daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání nebylo podáno včas. Tato pokuta se vypočítává jako procento z vyměřené daně nebo daňového odpočtu, případně z daňové ztráty. Minimální výše pokuty činí 500 Kč, maximální výše může dosáhnout až 300 000 Kč.

Pro zmírnění následků pozdní platby může poplatník požádat správce daně o posečkání daně nebo rozložení její úhrady na splátky. Tuto žádost je třeba podat písemně a řádně odůvodnit, přičemž správce daně posoudí závažnost důvodů, které poplatníkovi brání v řádné úhradě daně. V případě schválení žádosti se úrok z prodlení počítá pouze ve výši poloviny repo sazby České národní banky zvýšené o 7 procentních bodů.

Je také důležité zmínit, že pokud poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání, má možnost podat dodatečné daňové přiznání. Pokud tak učiní dobrovolně před tím, než chybu objeví správce daně, může se vyhnout případným sankcím nebo je alespoň významně snížit. V takovém případě se uplatní pouze úrok z prodlení z případného doměrku daně.

Správce daně může v odůvodněných případech prominout příslušenství daně, tedy úroky z prodlení, pokuty a náklady řízení. K prominutí může dojít zejména z důvodu tvrdosti, například pokud k prodlení došlo ze závažných zdravotních nebo sociálních důvodů. Žádost o prominutí příslušenství daně musí být podána písemně a důkladně odůvodněna.

Daňové přiznání - způsoby podání

V České republice existuje několik způsobů, jak podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí. Základním a tradičním způsobem je osobní podání na finančním úřadě, kde poplatník odevzdá vyplněný formulář přímo na podatelně. Tento způsob je stále využíván zejména staršími občany nebo těmi, kteří preferují osobní kontakt a možnost případné konzultace s úředníkem.

Modernější a stále populárnější variantou je elektronické podání prostřednictvím datové schránky. Tento způsob je povinný pro všechny subjekty, které mají datovou schránku zřízenou ze zákona nebo dobrovolně. Elektronické podání přes datovou schránku nabízí několik významných výhod - je dostupné 24 hodin denně, odpadá nutnost návštěvy úřadu a systém automaticky potvrdí doručení dokumentu.

Další možností je využití aplikace EPO (Elektronická podání pro finanční správu), která je dostupná na portálu daňové správy. Tato forma podání je vhodná pro ty, kteří nemají datovou schránku, ale chtějí využít výhody elektronického podání. Při použití EPO je možné daňové přiznání vyplnit online přímo v aplikaci, která obsahuje kontrolní mechanismy a pomáhá předcházet chybám při vyplňování.

Pro ty, kteří nemohou nebo nechtějí využít elektronickou formu podání, existuje také možnost zaslání daňového přiznání poštou. V tomto případě je rozhodující datum podání na poště, které musí být nejpozději v den zákonné lhůty pro podání daňového přiznání. Je důležité si uvědomit, že při zasílání poštou je vhodné si ponechat důkaz o odeslání pro případnou pozdější kontrolu.

V případě složitějších případů, například když poplatník vlastní nemovitosti ve více katastrálních územích, je možné využít služeb daňového poradce. Daňový poradce může podat daňové přiznání jménem poplatníka a přebírá odpovědnost za správnost vyplnění. V takovém případě se lhůta pro podání daňového přiznání prodlužuje.

Při elektronickém podání je třeba věnovat pozornost správnému formátu a struktuře dokumentu. Finanční správa akceptuje pouze stanovené formáty, přičemž nejběžnější je formát XML generovaný přímo aplikací EPO. Elektronické podání musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, pokud není realizováno přes datovou schránku.

Pro všechny způsoby podání platí, že daňové přiznání musí obsahovat všechny povinné náležitosti a přílohy. V případě chybějících nebo nesprávných údajů může finanční úřad vyzvat k doplnění nebo opravě, což může vést k prodloužení celého procesu a případným sankcím. Proto je důležité věnovat vyplnění přiznání náležitou pozornost a v případě nejasností konzultovat situaci s odborníkem nebo přímo s pracovníky finančního úřadu.